Akce Drsňák, aneb jak drsní jsme?

20.-21.8.2010

Srazili jsme se na nádraží v "hojném" počtu. 4 lidi. Vydali jsme se tedy vlakem směr Nejdek přes Karlovy Vary, kde jsme měli chvíli času. Ten jsme samozřejmě rozumě využili k poslednímu najezení se, protože v Nejdku byl jídlu stop stav. Co se vlastních zásob týče. Po příjezdu do Nejdku jsme se ihned vydali na cestu, neboť nás čeká opravdu dlouhá štreka. Už první ušlý kilometr naše skupina slavila velké úspěchy a po druhém kilometru cítila velkou únavu. Po 5. kilometru jsme se dokonce už stihli ztratit. Zorientování netrvalo nijak zvlášť dlouho, ale zjistili jsme že odbočku, která byla opravdu velmi špatně značená, jsme přešli a tak naše cesta šla chvíli lesem než jsme narazili na lesní neznačenou cestu. Po té jsme šli dále až jsme narazili na malý horský potůček u kterého jsme se utábořili. Vybalili si věci na spaní, takže vlastně jen položili batoh na zem, a vydali jsme se najít nějakej troud a dřevo na oheň. Ani tak by nebyl problém oheň vyškrtat ze škrtadla. I když o suchej jemnej troud byla relativně dost nouze. Problém byl spíš v tom, že když už se nám oheň povedlo rozhořet, vždycky hned zas zhasnul kvůli nedostatku připravenýho jemnýho dřeva. Po spoustě desítek minut jsem tedy dovolil oheň rozdělat zapalovačem abychom se alespoň mohli najíst něčeho teplého před dlouhou studenou nocí. Nasbíral jsem si tedy pár smrkových větviček, spoustu borůvkových listů a něco málo kapradí. Vodu vzal z potoka a vše řádně vyvařil. Na tomto jídle nebylo nic co by se dalo extra vychutnávat, ale určitě zahřálo a nějakej ten vitamín se do těla dostal.

Všude kolem je už dávno tma a tak nejrozumnější bude zalehnout a vyspat se. Což jak se zdá bude ještě potřeba nějakou tu energii utratit a tak musíme obětovat nějaké ty zelené větve, aby jsme si vystlali pelech jak kvůli pohodlí tak hlavně kvůli izolaci. Teď už je vše hotovo. Přikrýt celtou a i po ušlých pouhých 6,5 km je to příjemné odpočinutí i když s myšlenkou že to bude dlouhá noc..

Ráno a všechna z očekávání se staly skutečností. Dva ze skupiny spali u ohně, nevím jak hodně se v noci zapotili, ale já spal odříznutě schovaná pod stromem v závětří a i tak byla pořádná zima. Moje snídaně se opakovala stejně tak jako v noci. Vývar lesních plodů. Teplé do žaludku zahřálo ale o zasycení se nedalo moc mluvit. Proto jsem byl hladem vyhnán na borůvky. Borůvka je strašná mrcha. Jsou tak malý, že i po hodině sběru je toho jen opravdu malá hrstka. O to víc jsem měl hlad když jsem zjistil že kámoš kvůli zimě nebyl línej ve 4 hodiny ráno vstát a nasbírat si půl litru borůvek. Po snídani jsme pobalili věci a vydali se dále na cestu. Neměli jsme za sebou pořádně ani dva kilometry a už jsem zaregistroval rozdíly v mapě. V celku by mě opravdu zajímalo kdo tohle území mapoval, ale v mapě se v jednom bodě křižuje cesta, silnice a koleje. Realita je taková, že křižovatky cesty se silnicí a cesta s kolejema jsou od sebe vzdáleny zhruba půl kilometru. Nevěřím tomu že by tu někdo hejbal silnicí nebo vlakovými koleji. Netrvalo dlouho a opět jsme byli ztracení, tentokrát ovšem takové, že ani teď nedokážu přesně určit cestu kudy jsme přesně šli. V tu chvíli jsem naší polohu dokázal určit s maximální přesností na 12 km čtverečních. Každopádně lepší jak stát bylo prostě jít a dát na instinkt a zdravý rozum. Trvalo opravdu dlouho než jsme narazili na nějakou značenou křižovatkou a dokázali určit polohu. Tady 50% naší skupiny se rozhodlo expedici ukončit a došlo na má slova, že ani české hory by se neměly podceňovat. Druhá polovina, tedy já a kámoš jsme se vydali dále po cestě. Zde dochází i na první změnu plánu. Namísto cesty do Klášterce nad Ohří jsme cestu zkrátili do Ostrova s tím, že podle času dojdeme zpět do Karlových Varů. S malou zastávkou na borůvkách cesta hezky utíkala.

Stejně tak jak se vytrácely vyhlídky na další ztracení cesty se nám vytratila i ta cesta. I tak ani dnes nedokážu určit kudy přesně že jsme to šli, protože z neznačené cesty jsme se prostě vydali lesem bez cest. Kudy jsem vybíral já a tak i já jsem byl ten, kterej našel močál a musel podotknout "Hm, tak sem nešlapej." Na štěstí naimpregnované kecky za 300,- udržely vodu a tak jsem mohl dále pokračovat se suchou nohou. Konečně jsme se dostali na úpatí hor. Skrze stromy nebylo vidět dolů, ale byl to pořádně strmý sklon. Po 200ti výškových metrech jsme narazili na cestu a konečně se nám naskytl pohled jak vysoko jsme byli a jak vysoko stále jsme. Mezi námi a cílovou vesnicí zbývá ještě nějakých 400-500 výškových metrů. V tomto okamžiku přichází na druhou změnu plánu. Nejdůležitější pro nás bude nalézt a dojít do takové civilizace ze které se dostaneme domů. Nechtělo se nám pokračovat ještě z prudšího kopce dále, neboť klesání bylo v určitých místech opravdu nebezpečné a tak jsme se vydali dále po cestě. Tentokrát správnou stranou. Netrvalo dlouho a konečně jsme potkali první lidi. Potvrdili jsme si tedy že jdeme po správné cestě a tou jsme také došli až do Perninku, kde jsme nakoupili půlku chleba, salámy, paštiky a vydali se na místní nádraží. Hodinka čekačky na vlak a pak regionkou do Varů. V Nejdku se k nám přidala i druhá polovina naší expedice a společně jsme dorazili až do Mostu.

Před, v průběhu a po této akci jsem si vyslechl spoustu komentářů, které, nebudu lhát, mě mrzely že musim slyšet, ale i přes to všechno pro mě a mojeho kámoše Peťu, kterej právě byl ten co došel se mnou až do "konce", to byla určitě dobrá zkušenost a názor typu že v České Republice se nedá ztratit aby člověk nemusel strávit noc v přírodě odkázán sám na sebe o hladu a zimě jsem prostě sám sobě vyvrátil.

Trasa "NA DRSŇÁKA" - Outdoor bivak

Tady je trasa bivakovací akce "NA DRSŇÁKA". Mapa je bohužel tak velká, aby byla v digitální verzi kvalitní, že jsem ji nemohl nahrát na žádný image hosting a tak jsem ji nahrál na edisk.cz a lze ji stáhnout do počítače.

Mapa trasy (3,64 MB)

Jak stahovat z edisk.cz

- klikněte na "Stáhnout pomalu"

- počkejte na konec odpočítávání (cca 5 - 15 s.)

- automaticky se otevře stahování

Více o akci naleznete v článku Outdoor bivak "NA DRSŇÁKA" extreme - Nic pro slečinky!

Když vlaky jedou za dlouho, v krvi nechybí smysl pro X a prostě se to "hecne".

Tak jsme byli v Lounech na Lounském vábení. To ale není podstat článku. To hlavní je cesta domů. Akce končila něco kolem půlnoci a lidi se pomalu začali rozcházet domů. Ti z místa pěšky a ti z větší dálky měli auta. My jsme ale vždycky něco extra. Vlak nám jel něco kolem půl pátý a autobus ještě později. Rozhodli jsme se tedy dojít domů, do Mostu, po svých. Věděli jsme, přibližně, co nás čeká. I tak to byla relativně daleko, navíc jsme to museli vzít objížďkou, protože silnice byla rozkopaná. Nejdepresivnější byl asi pohled českého středohoří, které jsme měli opravdu dlouhou dobu po levé ruce a cestou k němu se nechtělo přibližovat a když jsme procházeli kolem, drželo se nás jako klíště a nechtělo se ztratit v zádech. Po šesti hodinách jsme ale došli úspěšně do cíle. Nelituju té cesty, naopak, kdo může říct že šel z Loun do Mostu pěšky protože nejel vlak? =)

Mapa té naší trasy

(klikni pro zvětšení)

Krůček od,.. vlastně opravdu chybí už jen ten krůček..

Jako začátečník jsem se rozhodl zakoupit sedák Streak QB u HUDY sportu s jejich značkou Rock Empire spolu s karabinou HMS, sáčkem na magnezium s magneziem a osmou. Doufám a věřim, musim věřit =D, že mě tato sada nezklame.

Outdoor bivak "NA DRSŇÁKA" extreme - Nic pro slečinky!

Pamatujte si, že nic není nemožné! Naše hranice jsou tam, kde si je my sami stanovíme!

!!Informace v tomto článku se mohou do začátku akce trochu změnit!!

Určitě každý správný kluk si v dětství hrál na vojáky, prodíral se křovím a stavěl v něm bunkry, ti "drsnější" jedli žížaly =) a tak celkově byly některé hry tohoto typu. (Nevím jak dnešní ženomuži s blankytně modrým tričkem a růžovým nápisem "I'm the man. Really!".) Člověk roste, dospívá a s ním i jeho názory, myšlenky, náhled na svět, cíle a tak podobně. Ovšem v některých z nich tato touha přežívá a převádějí ideály do reality. Horolezci, vojáci, hasiči, záchranáři, vysokohorská služba, tihle všichni musejí mít fyzičku a do jisté míry znalosti o přežití v extrémních podmínkách a to tak aby zajistili svůj život v bezpečí, tak ale i co nejvíce udrželi bezpečnost i jiných osob.

Bear Grylls aneb jak se dětské sny stávají skutečností - odkaz na video na YouTube

A přesně o tom tato akce je. Nechystáme se slézat hory bez lana, skákat z 20ti metrů do vody ani lovit divočáky. Jde převážně o zkoušku psychické odolnosti čelit zimě, hladu, strachu a všeho jiného co nás může na cestě potkat a zároveň fyzicky otestovat svoje tělo, zda máme dost sil ujít desítky kilometrů horským terénem bez jídla a pití, jen to co si sami obstaráme aniž bychom museli utrácet peníze.

Jedeme takovouto akci poprvé a tak se nechystáme s sebou brát každého kdo se přihlásí, jen ty co všichni dobře známe a alespoň trochu víme, že s námi zvládne držet krok. Zde je pozvánka na facebooku.

Základní informace:

Začátek akce: 20. srpen 2010 (hodina tajná)

Konec akce: 22. srpen 2010, maximálně do 20:00 hodin

Podmínky: 18 let

Seznam povolených věcí k 18.8.2010 - pokud něco v seznamu není není to tedy dovoleno, pokud je daná věc v seznamu udávána v jednotném čísle, není dovoleno ji brát vícekrát!!

- Oblečení, od každého druhu pouze jedno!! Tedy nesmíte mít v baťohu náhradní tričko či jiný druh oblečení. Na nohy jsou povoleny buď kalhoty nebo kraťasy. Tělo znamená triko, mikina nebo svetr a bunda. Čepice, šála, rukavice a jiné drobné doplňky jsou také povoleny, ale nesmí zakrývat více jak 10% těla. (Jde o to, že chceme simulovat ztracení obyčejného turisty a který z turistů jde na normální celodenní výpravu do hor se záložními kalhoty a dvěma tričkama v batohu.)

- Pití 1 x 2 L pití + cestou doplňovat

- 100 g jídla libovolného výběru pro rychlý přísun energie v krajních situacích

- Nůž

- Baterka

- Batoh

- Mapa

- Provaz

- Křesadlo

- Vysílačka

- Ešus

- AA Baterie

- Foťák

- Peněženka (+ cca 200,- na cestu, lepší je mít něco do zásoby)

- Pláštěnka nebo celta

- Vlasec, háčky, olůvka

- Toaleťák =)

- ve skupině je již obstarán i 1 mobil, který bude pokud možno po celou dobu akce vypnutý a lékárnička, která bude také doufám po celou dobu zapnutá

Trasa k 8.8.2010 (přibližně kilometrů od posledního místa / celkem km):

- Nejdek (0 km / 0 km)

- Pstruží (12,5 km / 12,5 km)

- Jáchymov (11 km / 23,5 km)

- Klínovec (7,5 km / 31 km)

- Horní Halže (13,5 km / 44,5 km)

- Perštějn (7,5 km / 52 km)

- Klášterecká Jeseň (4 km / 56 km)

- Klášterec nad Ohří (5 km / 61 km)

je na nás jak rychle dojdeme a zda budeme pokračovat ještě dál.

Mapa trasy v článku zde.

Každý zúčastněný jde na vlastní nebezpečí. Samozřejmě v případě nutnosti zranění či jiných potíží jdeme jako skupina, ale pokud začne někdo kňourat že je mu zima a bolí ho nohy musí si sám zajistit odvoz. Skupina se drží plánu a trasy.

A pokud se to zdá "extrémní", já a další dva zúčastnění jsme se takových pochodů (v některých podmínkách jednodušší /jídlo/ a v některých podmínkách složitější /zátěž/) zúčastňovali už jako 12-15 ti letí kluci. Nikoho nenutíme, účast dobrovolná. Jde především o to zjistit jak na tom fyzicky a psychicky naše "já" je. A znovu. Pamatujte si, že nic není nemožné! Naše hranice jsou tam, kde si je my sami stanovíme!

Dnešní skauting. Um přežití nebo piškvorky?

Jsem skautem od svých osmi let. K dnešku tedy 13 let a za tu dobu jsem si prošel ohromnou spoustou různých situací. Moje cesta vedla od táhnutí mě za ručičku do kopců, skrze bláto a déšť, přes samostatné dohánění skupin zdatnějších, přes nabrání dost zkušeností a dospění kdy už jsem sám byl ten, který se měl sám rozhodovat a starat se o sebe až po toho kdo táhne druhého za ručičku a rozhodování přizpůsobit většině, myslet za většinu a nesení zodpovědnosti. Za tu dobu jsem ušel tisíce kilometrů lesy, loukami, městy v horku, dešti, větru, sněhu. Prošel jsem místa od těch nejdostupnějších až po ty, které jsou pro obyčejného člověka z města, nedostupné nebo dokonce ani neví že existují. Několikrát jsem se setkal s extrémními situacemi které jsem vyřešil sám nebo se společnými silami dalších lidí a nikdy bych neřekl že dokážu v takových podmínkách vůbec reagovat. Při slavnostním skautském slibu..

"Slibuji na svou čest jak dovedu nejlépe,

sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době,

plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské,

duší i tělem být připraven pomáhat vlasti a bližním."

..mi bylo vštěpováno do hlavy, že skautem neznamená nosit košili, šátek a jezdit na výlety, ale je to životní styl. Skaut je člověk samotný a jeho mysl a cit.

I přes to všechno jsem nyní na vahách zda být dále v této organizaci.

Spousta lidí vidí skauta jako ochráncem přírody, běhá po lesích, sbírá papírky, sází stromky a drží nemocného Bambiho. Z malé části mají pravdu, je to mýtus založený na pravdě. Původně byl skauting předvojenská příprava dětí a mladistvých odkud byl snazší přestup do armády. Čas ale všechno měnil a v dnešní přírodě by člověk potřeboval povolení o táboření a hnán přestupky při každé zašlápnuté žábě. Skauting se dost odklonil od původních ideálů a opravdová příroda je nahrazována areály na určitou aktivitu. I myšlení se změnilo. První otázkou už není "Co tam budem dělat a kde je sraz?" ale "Kolik to bude stát a jaký bude přínos a zisk?".

Přiznávám že ženu názory do extrémů, ale doba je k tomu velmi nahnutá a lidské myšlení také. Skauting, z anglického Scouting - průzkumník, by měl umět alespoň základní praktiky bivaku a celkově přežití v přírodě. První otázka drtivé většiny lidí na mě byla: "A co tam vlastně děláte? Učíte se rozdělávat oheň? A vázat uzly?" Sami si položte otázku jestli umíte rozdělat oheň za extrémních podmínek a to za deště bez sirek nebo zapalovače. Na co? Opravdu jsou tyto zkušenosti pro přežití běžnému člověku dnešní doby zbytečné kdy se mu nestane něco fatálního kde bude muset bojovat o vlastní život. Ať je to dopravní nehoda, ztracení či jiný z mnoha případů. Pak bude oheň jediná vaše možnost jak udržet životu důležité teplo, odradit zvěř, uvázat již zmiňovaný uzel tak aby se nerozvázal a udržel vás při životě. Až tady si člověk uvědomí jak blízko má k přírodě.

A tenhle článek je vlastně o tom, že dnešní skauting, tak jak ho vidím, by se měl zaškatulkovat do Domu dětí a mládeže, sem tam si vyject na vejlet a jináč každý týden se sejít a hrát piškvorky. Na druhou stranu po rozhlédnutí se po světě zjistíme že skauting jako takový, plný outdoorových aktivit v opravdové přírodě dodnes žije.

A proto pokládám otázku já VÁM! Opravdu chcete dovést "náš" dnešní skauting tam kam spěje? Být skautem protože jste zaplatili registraci a nosíte odznak A NEBO by jste se sami raději nazvali tím kdo chce provozovat outdoorové aktivity, cyklistiku, fitness, běh, horolezení, bivakování, umění přežít v přírodě i ve městě a mnoho dalšího, ať zapsáním se do profesionální zaměřené skupiny nebo jen tak pro svůj vlastní pocit?

Neříkám nebuď skaut, já říkám "zvyšme level", nazvěme takovou skupinu třeba

NeoScout 2010.

NeoScout 2010 je myšlenka posunout dnešní komerční skauting na vyšší level. Oddálit ho od peněz a papírování a více přiblížit k přírodě a outdoorovým aktivitám.

Nejsme žádná oficiální organizace a se skautingem nemá téměř nic společného. NeoScout 2010 je v člověku, je jen na něm zda si tak chce a nebojí se tak nazvat.

Jak jsem si popovídal s počítačovým virem.

Tento článek je také starší, debata se stala 18. září 2009, ale přesto je jeden z těch který chci publikovat, aby si lidi uvědomili rozdíl mezi faktem a hoaxem.

aaa => Danicus (17:57):
čauky rekni prosim vsem kamosum na ICQ, aby neprijimali kontakt Rasputin(428-531-xxx) je to Virus! Kompletne ti zformatuje pamet PC a doslova a do pismene ti zablokuje ICQ ucet, a kdyz to chytne 1 z tvych kontaktu, ses taky postizeny!!! Takze to prosim zkopiruj a posli vsem lidem, co mas v seznamu. I tem, co jsou OFFLINE

Danicus => aaa (17:59):
a tomuhle se řika HOAX... využívá to důvěřivosti a neinformovanosti lidí...

Danicus => aaa (18:00):
prave sem tomu "viru" napsal zpravu takže zejtra by mělo mit neco kolem 100 lidi "zformatovanou paměť" xD

Danicus=> Rasputin (18:01):
prej si vir, kterej am formatovat "pamet" počitače

Rasputin => Danicus (18:42):
ahoj, nbe fakt nejsem :))

Asta la vista Windows Vista

Tento článek je dosti starý. Napsal jsem ho 10.září 2008, při koupi nového počítače s předinstalovaným systémem Windows Vista. Stejně ho ale znovu překopíruji sem.

Zapnul jsem ho, najel nový design. A mimochodem povedený. Okýnka se pěkně otevírají a i při zavření udělají malou animaci. Malá průhlednost oken taky dodává svému vzhledu jen hezké plus. No zkrátka hned jak jsem to všechno povypínal tak si konečně dal větráček na chvíli pauzu.

Po zapnutí počítače mi pak ještě chvíli běhala kontrolka a počítač něco načítal a "hrabal" harddisk. Zhruba po pěti šesti hodinách system přestal načítat a harddisk se uklidnil.

Můj průzkum vedl i do správce úloh, kde jsem zjistil, že přes giga RAM paměti obydlujou Visty a zbytek si podle mě pěkně bránili před nechtěným použitím nechtěně vyvolanou aplikací člověkem.

Dva dny jsem se vydržel dívat na blikající kontrolku počítače i PŘI režimu spánku! Mé rozhodnutí byl downgrade.

Nastal boj XP vs Vista. Vista odolával nabootování instalačního CD a dokonce perfektně zvládnul odrazit útok i exáčový instalace. S čím však nepočítal, byl BIOS od HP. Myší jsme se doklikali až k přepnutí disku ze SATA na IDE. S tím však Visty nepočítaly a zcela omráčeny byly dodělány konzolou vyvolanou instalačním CD Windows XP. Po naformátování HDD se pak už v klidu povedla tradiční instalace Windows XP.

Avšak nastal malý problém a to, že WinXP SP 2 jaksi neuměl můj notebook vypnout, a tak se pokaždé zasekl na modré obrazovce s vypínáním. To ale vyřešil nejlepší operační system všech dob, Windows XP Service Pack 3. Asta la vista, Windows Vista!