Trasa "NA DRSŇÁKA" - Outdoor bivak

Tady je trasa bivakovací akce "NA DRSŇÁKA". Mapa je bohužel tak velká, aby byla v digitální verzi kvalitní, že jsem ji nemohl nahrát na žádný image hosting a tak jsem ji nahrál na edisk.cz a lze ji stáhnout do počítače.

Mapa trasy (3,64 MB)

Jak stahovat z edisk.cz

- klikněte na "Stáhnout pomalu"

- počkejte na konec odpočítávání (cca 5 - 15 s.)

- automaticky se otevře stahování

Více o akci naleznete v článku Outdoor bivak "NA DRSŇÁKA" extreme - Nic pro slečinky!

Když vlaky jedou za dlouho, v krvi nechybí smysl pro X a prostě se to "hecne".

Tak jsme byli v Lounech na Lounském vábení. To ale není podstat článku. To hlavní je cesta domů. Akce končila něco kolem půlnoci a lidi se pomalu začali rozcházet domů. Ti z místa pěšky a ti z větší dálky měli auta. My jsme ale vždycky něco extra. Vlak nám jel něco kolem půl pátý a autobus ještě později. Rozhodli jsme se tedy dojít domů, do Mostu, po svých. Věděli jsme, přibližně, co nás čeká. I tak to byla relativně daleko, navíc jsme to museli vzít objížďkou, protože silnice byla rozkopaná. Nejdepresivnější byl asi pohled českého středohoří, které jsme měli opravdu dlouhou dobu po levé ruce a cestou k němu se nechtělo přibližovat a když jsme procházeli kolem, drželo se nás jako klíště a nechtělo se ztratit v zádech. Po šesti hodinách jsme ale došli úspěšně do cíle. Nelituju té cesty, naopak, kdo může říct že šel z Loun do Mostu pěšky protože nejel vlak? =)

Mapa té naší trasy

(klikni pro zvětšení)

Krůček od,.. vlastně opravdu chybí už jen ten krůček..

Jako začátečník jsem se rozhodl zakoupit sedák Streak QB u HUDY sportu s jejich značkou Rock Empire spolu s karabinou HMS, sáčkem na magnezium s magneziem a osmou. Doufám a věřim, musim věřit =D, že mě tato sada nezklame.

Outdoor bivak "NA DRSŇÁKA" extreme - Nic pro slečinky!

Pamatujte si, že nic není nemožné! Naše hranice jsou tam, kde si je my sami stanovíme!

!!Informace v tomto článku se mohou do začátku akce trochu změnit!!

Určitě každý správný kluk si v dětství hrál na vojáky, prodíral se křovím a stavěl v něm bunkry, ti "drsnější" jedli žížaly =) a tak celkově byly některé hry tohoto typu. (Nevím jak dnešní ženomuži s blankytně modrým tričkem a růžovým nápisem "I'm the man. Really!".) Člověk roste, dospívá a s ním i jeho názory, myšlenky, náhled na svět, cíle a tak podobně. Ovšem v některých z nich tato touha přežívá a převádějí ideály do reality. Horolezci, vojáci, hasiči, záchranáři, vysokohorská služba, tihle všichni musejí mít fyzičku a do jisté míry znalosti o přežití v extrémních podmínkách a to tak aby zajistili svůj život v bezpečí, tak ale i co nejvíce udrželi bezpečnost i jiných osob.

Bear Grylls aneb jak se dětské sny stávají skutečností - odkaz na video na YouTube

A přesně o tom tato akce je. Nechystáme se slézat hory bez lana, skákat z 20ti metrů do vody ani lovit divočáky. Jde převážně o zkoušku psychické odolnosti čelit zimě, hladu, strachu a všeho jiného co nás může na cestě potkat a zároveň fyzicky otestovat svoje tělo, zda máme dost sil ujít desítky kilometrů horským terénem bez jídla a pití, jen to co si sami obstaráme aniž bychom museli utrácet peníze.

Jedeme takovouto akci poprvé a tak se nechystáme s sebou brát každého kdo se přihlásí, jen ty co všichni dobře známe a alespoň trochu víme, že s námi zvládne držet krok. Zde je pozvánka na facebooku.

Základní informace:

Začátek akce: 20. srpen 2010 (hodina tajná)

Konec akce: 22. srpen 2010, maximálně do 20:00 hodin

Podmínky: 18 let

Seznam povolených věcí k 18.8.2010 - pokud něco v seznamu není není to tedy dovoleno, pokud je daná věc v seznamu udávána v jednotném čísle, není dovoleno ji brát vícekrát!!

- Oblečení, od každého druhu pouze jedno!! Tedy nesmíte mít v baťohu náhradní tričko či jiný druh oblečení. Na nohy jsou povoleny buď kalhoty nebo kraťasy. Tělo znamená triko, mikina nebo svetr a bunda. Čepice, šála, rukavice a jiné drobné doplňky jsou také povoleny, ale nesmí zakrývat více jak 10% těla. (Jde o to, že chceme simulovat ztracení obyčejného turisty a který z turistů jde na normální celodenní výpravu do hor se záložními kalhoty a dvěma tričkama v batohu.)

- Pití 1 x 2 L pití + cestou doplňovat

- 100 g jídla libovolného výběru pro rychlý přísun energie v krajních situacích

- Nůž

- Baterka

- Batoh

- Mapa

- Provaz

- Křesadlo

- Vysílačka

- Ešus

- AA Baterie

- Foťák

- Peněženka (+ cca 200,- na cestu, lepší je mít něco do zásoby)

- Pláštěnka nebo celta

- Vlasec, háčky, olůvka

- Toaleťák =)

- ve skupině je již obstarán i 1 mobil, který bude pokud možno po celou dobu akce vypnutý a lékárnička, která bude také doufám po celou dobu zapnutá

Trasa k 8.8.2010 (přibližně kilometrů od posledního místa / celkem km):

- Nejdek (0 km / 0 km)

- Pstruží (12,5 km / 12,5 km)

- Jáchymov (11 km / 23,5 km)

- Klínovec (7,5 km / 31 km)

- Horní Halže (13,5 km / 44,5 km)

- Perštějn (7,5 km / 52 km)

- Klášterecká Jeseň (4 km / 56 km)

- Klášterec nad Ohří (5 km / 61 km)

je na nás jak rychle dojdeme a zda budeme pokračovat ještě dál.

Mapa trasy v článku zde.

Každý zúčastněný jde na vlastní nebezpečí. Samozřejmě v případě nutnosti zranění či jiných potíží jdeme jako skupina, ale pokud začne někdo kňourat že je mu zima a bolí ho nohy musí si sám zajistit odvoz. Skupina se drží plánu a trasy.

A pokud se to zdá "extrémní", já a další dva zúčastnění jsme se takových pochodů (v některých podmínkách jednodušší /jídlo/ a v některých podmínkách složitější /zátěž/) zúčastňovali už jako 12-15 ti letí kluci. Nikoho nenutíme, účast dobrovolná. Jde především o to zjistit jak na tom fyzicky a psychicky naše "já" je. A znovu. Pamatujte si, že nic není nemožné! Naše hranice jsou tam, kde si je my sami stanovíme!

Dnešní skauting. Um přežití nebo piškvorky?

Jsem skautem od svých osmi let. K dnešku tedy 13 let a za tu dobu jsem si prošel ohromnou spoustou různých situací. Moje cesta vedla od táhnutí mě za ručičku do kopců, skrze bláto a déšť, přes samostatné dohánění skupin zdatnějších, přes nabrání dost zkušeností a dospění kdy už jsem sám byl ten, který se měl sám rozhodovat a starat se o sebe až po toho kdo táhne druhého za ručičku a rozhodování přizpůsobit většině, myslet za většinu a nesení zodpovědnosti. Za tu dobu jsem ušel tisíce kilometrů lesy, loukami, městy v horku, dešti, větru, sněhu. Prošel jsem místa od těch nejdostupnějších až po ty, které jsou pro obyčejného člověka z města, nedostupné nebo dokonce ani neví že existují. Několikrát jsem se setkal s extrémními situacemi které jsem vyřešil sám nebo se společnými silami dalších lidí a nikdy bych neřekl že dokážu v takových podmínkách vůbec reagovat. Při slavnostním skautském slibu..

"Slibuji na svou čest jak dovedu nejlépe,

sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době,

plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské,

duší i tělem být připraven pomáhat vlasti a bližním."

..mi bylo vštěpováno do hlavy, že skautem neznamená nosit košili, šátek a jezdit na výlety, ale je to životní styl. Skaut je člověk samotný a jeho mysl a cit.

I přes to všechno jsem nyní na vahách zda být dále v této organizaci.

Spousta lidí vidí skauta jako ochráncem přírody, běhá po lesích, sbírá papírky, sází stromky a drží nemocného Bambiho. Z malé části mají pravdu, je to mýtus založený na pravdě. Původně byl skauting předvojenská příprava dětí a mladistvých odkud byl snazší přestup do armády. Čas ale všechno měnil a v dnešní přírodě by člověk potřeboval povolení o táboření a hnán přestupky při každé zašlápnuté žábě. Skauting se dost odklonil od původních ideálů a opravdová příroda je nahrazována areály na určitou aktivitu. I myšlení se změnilo. První otázkou už není "Co tam budem dělat a kde je sraz?" ale "Kolik to bude stát a jaký bude přínos a zisk?".

Přiznávám že ženu názory do extrémů, ale doba je k tomu velmi nahnutá a lidské myšlení také. Skauting, z anglického Scouting - průzkumník, by měl umět alespoň základní praktiky bivaku a celkově přežití v přírodě. První otázka drtivé většiny lidí na mě byla: "A co tam vlastně děláte? Učíte se rozdělávat oheň? A vázat uzly?" Sami si položte otázku jestli umíte rozdělat oheň za extrémních podmínek a to za deště bez sirek nebo zapalovače. Na co? Opravdu jsou tyto zkušenosti pro přežití běžnému člověku dnešní doby zbytečné kdy se mu nestane něco fatálního kde bude muset bojovat o vlastní život. Ať je to dopravní nehoda, ztracení či jiný z mnoha případů. Pak bude oheň jediná vaše možnost jak udržet životu důležité teplo, odradit zvěř, uvázat již zmiňovaný uzel tak aby se nerozvázal a udržel vás při životě. Až tady si člověk uvědomí jak blízko má k přírodě.

A tenhle článek je vlastně o tom, že dnešní skauting, tak jak ho vidím, by se měl zaškatulkovat do Domu dětí a mládeže, sem tam si vyject na vejlet a jináč každý týden se sejít a hrát piškvorky. Na druhou stranu po rozhlédnutí se po světě zjistíme že skauting jako takový, plný outdoorových aktivit v opravdové přírodě dodnes žije.

A proto pokládám otázku já VÁM! Opravdu chcete dovést "náš" dnešní skauting tam kam spěje? Být skautem protože jste zaplatili registraci a nosíte odznak A NEBO by jste se sami raději nazvali tím kdo chce provozovat outdoorové aktivity, cyklistiku, fitness, běh, horolezení, bivakování, umění přežít v přírodě i ve městě a mnoho dalšího, ať zapsáním se do profesionální zaměřené skupiny nebo jen tak pro svůj vlastní pocit?

Neříkám nebuď skaut, já říkám "zvyšme level", nazvěme takovou skupinu třeba

NeoScout 2010.

NeoScout 2010 je myšlenka posunout dnešní komerční skauting na vyšší level. Oddálit ho od peněz a papírování a více přiblížit k přírodě a outdoorovým aktivitám.

Nejsme žádná oficiální organizace a se skautingem nemá téměř nic společného. NeoScout 2010 je v člověku, je jen na něm zda si tak chce a nebojí se tak nazvat.