Akce Drsňák, aneb jak drsní jsme?

20.-21.8.2010

Srazili jsme se na nádraží v "hojném" počtu. 4 lidi. Vydali jsme se tedy vlakem směr Nejdek přes Karlovy Vary, kde jsme měli chvíli času. Ten jsme samozřejmě rozumě využili k poslednímu najezení se, protože v Nejdku byl jídlu stop stav. Co se vlastních zásob týče. Po příjezdu do Nejdku jsme se ihned vydali na cestu, neboť nás čeká opravdu dlouhá štreka. Už první ušlý kilometr naše skupina slavila velké úspěchy a po druhém kilometru cítila velkou únavu. Po 5. kilometru jsme se dokonce už stihli ztratit. Zorientování netrvalo nijak zvlášť dlouho, ale zjistili jsme že odbočku, která byla opravdu velmi špatně značená, jsme přešli a tak naše cesta šla chvíli lesem než jsme narazili na lesní neznačenou cestu. Po té jsme šli dále až jsme narazili na malý horský potůček u kterého jsme se utábořili. Vybalili si věci na spaní, takže vlastně jen položili batoh na zem, a vydali jsme se najít nějakej troud a dřevo na oheň. Ani tak by nebyl problém oheň vyškrtat ze škrtadla. I když o suchej jemnej troud byla relativně dost nouze. Problém byl spíš v tom, že když už se nám oheň povedlo rozhořet, vždycky hned zas zhasnul kvůli nedostatku připravenýho jemnýho dřeva. Po spoustě desítek minut jsem tedy dovolil oheň rozdělat zapalovačem abychom se alespoň mohli najíst něčeho teplého před dlouhou studenou nocí. Nasbíral jsem si tedy pár smrkových větviček, spoustu borůvkových listů a něco málo kapradí. Vodu vzal z potoka a vše řádně vyvařil. Na tomto jídle nebylo nic co by se dalo extra vychutnávat, ale určitě zahřálo a nějakej ten vitamín se do těla dostal.

Všude kolem je už dávno tma a tak nejrozumnější bude zalehnout a vyspat se. Což jak se zdá bude ještě potřeba nějakou tu energii utratit a tak musíme obětovat nějaké ty zelené větve, aby jsme si vystlali pelech jak kvůli pohodlí tak hlavně kvůli izolaci. Teď už je vše hotovo. Přikrýt celtou a i po ušlých pouhých 6,5 km je to příjemné odpočinutí i když s myšlenkou že to bude dlouhá noc..

Ráno a všechna z očekávání se staly skutečností. Dva ze skupiny spali u ohně, nevím jak hodně se v noci zapotili, ale já spal odříznutě schovaná pod stromem v závětří a i tak byla pořádná zima. Moje snídaně se opakovala stejně tak jako v noci. Vývar lesních plodů. Teplé do žaludku zahřálo ale o zasycení se nedalo moc mluvit. Proto jsem byl hladem vyhnán na borůvky. Borůvka je strašná mrcha. Jsou tak malý, že i po hodině sběru je toho jen opravdu malá hrstka. O to víc jsem měl hlad když jsem zjistil že kámoš kvůli zimě nebyl línej ve 4 hodiny ráno vstát a nasbírat si půl litru borůvek. Po snídani jsme pobalili věci a vydali se dále na cestu. Neměli jsme za sebou pořádně ani dva kilometry a už jsem zaregistroval rozdíly v mapě. V celku by mě opravdu zajímalo kdo tohle území mapoval, ale v mapě se v jednom bodě křižuje cesta, silnice a koleje. Realita je taková, že křižovatky cesty se silnicí a cesta s kolejema jsou od sebe vzdáleny zhruba půl kilometru. Nevěřím tomu že by tu někdo hejbal silnicí nebo vlakovými koleji. Netrvalo dlouho a opět jsme byli ztracení, tentokrát ovšem takové, že ani teď nedokážu přesně určit cestu kudy jsme přesně šli. V tu chvíli jsem naší polohu dokázal určit s maximální přesností na 12 km čtverečních. Každopádně lepší jak stát bylo prostě jít a dát na instinkt a zdravý rozum. Trvalo opravdu dlouho než jsme narazili na nějakou značenou křižovatkou a dokázali určit polohu. Tady 50% naší skupiny se rozhodlo expedici ukončit a došlo na má slova, že ani české hory by se neměly podceňovat. Druhá polovina, tedy já a kámoš jsme se vydali dále po cestě. Zde dochází i na první změnu plánu. Namísto cesty do Klášterce nad Ohří jsme cestu zkrátili do Ostrova s tím, že podle času dojdeme zpět do Karlových Varů. S malou zastávkou na borůvkách cesta hezky utíkala.

Stejně tak jak se vytrácely vyhlídky na další ztracení cesty se nám vytratila i ta cesta. I tak ani dnes nedokážu určit kudy přesně že jsme to šli, protože z neznačené cesty jsme se prostě vydali lesem bez cest. Kudy jsem vybíral já a tak i já jsem byl ten, kterej našel močál a musel podotknout "Hm, tak sem nešlapej." Na štěstí naimpregnované kecky za 300,- udržely vodu a tak jsem mohl dále pokračovat se suchou nohou. Konečně jsme se dostali na úpatí hor. Skrze stromy nebylo vidět dolů, ale byl to pořádně strmý sklon. Po 200ti výškových metrech jsme narazili na cestu a konečně se nám naskytl pohled jak vysoko jsme byli a jak vysoko stále jsme. Mezi námi a cílovou vesnicí zbývá ještě nějakých 400-500 výškových metrů. V tomto okamžiku přichází na druhou změnu plánu. Nejdůležitější pro nás bude nalézt a dojít do takové civilizace ze které se dostaneme domů. Nechtělo se nám pokračovat ještě z prudšího kopce dále, neboť klesání bylo v určitých místech opravdu nebezpečné a tak jsme se vydali dále po cestě. Tentokrát správnou stranou. Netrvalo dlouho a konečně jsme potkali první lidi. Potvrdili jsme si tedy že jdeme po správné cestě a tou jsme také došli až do Perninku, kde jsme nakoupili půlku chleba, salámy, paštiky a vydali se na místní nádraží. Hodinka čekačky na vlak a pak regionkou do Varů. V Nejdku se k nám přidala i druhá polovina naší expedice a společně jsme dorazili až do Mostu.

Před, v průběhu a po této akci jsem si vyslechl spoustu komentářů, které, nebudu lhát, mě mrzely že musim slyšet, ale i přes to všechno pro mě a mojeho kámoše Peťu, kterej právě byl ten co došel se mnou až do "konce", to byla určitě dobrá zkušenost a názor typu že v České Republice se nedá ztratit aby člověk nemusel strávit noc v přírodě odkázán sám na sebe o hladu a zimě jsem prostě sám sobě vyvrátil.

Trasa "NA DRSŇÁKA" - Outdoor bivak

Tady je trasa bivakovací akce "NA DRSŇÁKA". Mapa je bohužel tak velká, aby byla v digitální verzi kvalitní, že jsem ji nemohl nahrát na žádný image hosting a tak jsem ji nahrál na edisk.cz a lze ji stáhnout do počítače.

Mapa trasy (3,64 MB)

Jak stahovat z edisk.cz

- klikněte na "Stáhnout pomalu"

- počkejte na konec odpočítávání (cca 5 - 15 s.)

- automaticky se otevře stahování

Více o akci naleznete v článku Outdoor bivak "NA DRSŇÁKA" extreme - Nic pro slečinky!

Když vlaky jedou za dlouho, v krvi nechybí smysl pro X a prostě se to "hecne".

Tak jsme byli v Lounech na Lounském vábení. To ale není podstat článku. To hlavní je cesta domů. Akce končila něco kolem půlnoci a lidi se pomalu začali rozcházet domů. Ti z místa pěšky a ti z větší dálky měli auta. My jsme ale vždycky něco extra. Vlak nám jel něco kolem půl pátý a autobus ještě později. Rozhodli jsme se tedy dojít domů, do Mostu, po svých. Věděli jsme, přibližně, co nás čeká. I tak to byla relativně daleko, navíc jsme to museli vzít objížďkou, protože silnice byla rozkopaná. Nejdepresivnější byl asi pohled českého středohoří, které jsme měli opravdu dlouhou dobu po levé ruce a cestou k němu se nechtělo přibližovat a když jsme procházeli kolem, drželo se nás jako klíště a nechtělo se ztratit v zádech. Po šesti hodinách jsme ale došli úspěšně do cíle. Nelituju té cesty, naopak, kdo může říct že šel z Loun do Mostu pěšky protože nejel vlak? =)

Mapa té naší trasy

(klikni pro zvětšení)

Krůček od,.. vlastně opravdu chybí už jen ten krůček..

Jako začátečník jsem se rozhodl zakoupit sedák Streak QB u HUDY sportu s jejich značkou Rock Empire spolu s karabinou HMS, sáčkem na magnezium s magneziem a osmou. Doufám a věřim, musim věřit =D, že mě tato sada nezklame.

Outdoor bivak "NA DRSŇÁKA" extreme - Nic pro slečinky!

Pamatujte si, že nic není nemožné! Naše hranice jsou tam, kde si je my sami stanovíme!

!!Informace v tomto článku se mohou do začátku akce trochu změnit!!

Určitě každý správný kluk si v dětství hrál na vojáky, prodíral se křovím a stavěl v něm bunkry, ti "drsnější" jedli žížaly =) a tak celkově byly některé hry tohoto typu. (Nevím jak dnešní ženomuži s blankytně modrým tričkem a růžovým nápisem "I'm the man. Really!".) Člověk roste, dospívá a s ním i jeho názory, myšlenky, náhled na svět, cíle a tak podobně. Ovšem v některých z nich tato touha přežívá a převádějí ideály do reality. Horolezci, vojáci, hasiči, záchranáři, vysokohorská služba, tihle všichni musejí mít fyzičku a do jisté míry znalosti o přežití v extrémních podmínkách a to tak aby zajistili svůj život v bezpečí, tak ale i co nejvíce udrželi bezpečnost i jiných osob.

Bear Grylls aneb jak se dětské sny stávají skutečností - odkaz na video na YouTube

A přesně o tom tato akce je. Nechystáme se slézat hory bez lana, skákat z 20ti metrů do vody ani lovit divočáky. Jde převážně o zkoušku psychické odolnosti čelit zimě, hladu, strachu a všeho jiného co nás může na cestě potkat a zároveň fyzicky otestovat svoje tělo, zda máme dost sil ujít desítky kilometrů horským terénem bez jídla a pití, jen to co si sami obstaráme aniž bychom museli utrácet peníze.

Jedeme takovouto akci poprvé a tak se nechystáme s sebou brát každého kdo se přihlásí, jen ty co všichni dobře známe a alespoň trochu víme, že s námi zvládne držet krok. Zde je pozvánka na facebooku.

Základní informace:

Začátek akce: 20. srpen 2010 (hodina tajná)

Konec akce: 22. srpen 2010, maximálně do 20:00 hodin

Podmínky: 18 let

Seznam povolených věcí k 18.8.2010 - pokud něco v seznamu není není to tedy dovoleno, pokud je daná věc v seznamu udávána v jednotném čísle, není dovoleno ji brát vícekrát!!

- Oblečení, od každého druhu pouze jedno!! Tedy nesmíte mít v baťohu náhradní tričko či jiný druh oblečení. Na nohy jsou povoleny buď kalhoty nebo kraťasy. Tělo znamená triko, mikina nebo svetr a bunda. Čepice, šála, rukavice a jiné drobné doplňky jsou také povoleny, ale nesmí zakrývat více jak 10% těla. (Jde o to, že chceme simulovat ztracení obyčejného turisty a který z turistů jde na normální celodenní výpravu do hor se záložními kalhoty a dvěma tričkama v batohu.)

- Pití 1 x 2 L pití + cestou doplňovat

- 100 g jídla libovolného výběru pro rychlý přísun energie v krajních situacích

- Nůž

- Baterka

- Batoh

- Mapa

- Provaz

- Křesadlo

- Vysílačka

- Ešus

- AA Baterie

- Foťák

- Peněženka (+ cca 200,- na cestu, lepší je mít něco do zásoby)

- Pláštěnka nebo celta

- Vlasec, háčky, olůvka

- Toaleťák =)

- ve skupině je již obstarán i 1 mobil, který bude pokud možno po celou dobu akce vypnutý a lékárnička, která bude také doufám po celou dobu zapnutá

Trasa k 8.8.2010 (přibližně kilometrů od posledního místa / celkem km):

- Nejdek (0 km / 0 km)

- Pstruží (12,5 km / 12,5 km)

- Jáchymov (11 km / 23,5 km)

- Klínovec (7,5 km / 31 km)

- Horní Halže (13,5 km / 44,5 km)

- Perštějn (7,5 km / 52 km)

- Klášterecká Jeseň (4 km / 56 km)

- Klášterec nad Ohří (5 km / 61 km)

je na nás jak rychle dojdeme a zda budeme pokračovat ještě dál.

Mapa trasy v článku zde.

Každý zúčastněný jde na vlastní nebezpečí. Samozřejmě v případě nutnosti zranění či jiných potíží jdeme jako skupina, ale pokud začne někdo kňourat že je mu zima a bolí ho nohy musí si sám zajistit odvoz. Skupina se drží plánu a trasy.

A pokud se to zdá "extrémní", já a další dva zúčastnění jsme se takových pochodů (v některých podmínkách jednodušší /jídlo/ a v některých podmínkách složitější /zátěž/) zúčastňovali už jako 12-15 ti letí kluci. Nikoho nenutíme, účast dobrovolná. Jde především o to zjistit jak na tom fyzicky a psychicky naše "já" je. A znovu. Pamatujte si, že nic není nemožné! Naše hranice jsou tam, kde si je my sami stanovíme!